Lipofiling, lipotransfer, fat grafting a mnoho dalších názvů zahrnuje principiálně stále stejnou techniku, a tou je přenos vlastního tuku z jedné části těla na druhou. V podstatě se jedná o jednu z forem transplantace. Transplantovaným orgánem je v tomto případě vlastní tuk.
V poslední době jde o metodu velmi moderní a populární, která je předmětem mnoha vědeckých výzkumných prací a těší se celkově obrovskému zájmu. Pro lékaře, zejména plastické chirurgy, skýtá mnoho možností, jak rozšířit své spektrum zákroků a pro pacienty je lákavou novinkou, v níž někdy vidí i způsob, jak se vyhnout skalpelu.
Tuk tedy v našem těle nemusí být jen negativní, ale může být v určitém smyslu prospěšný. V estetické plastické chirurgii se přenos tuku využívá pro doplňování ztraceného nebo pro zvětšení původně menšího objemu tkáně.
Nejznámější možnosti aplikace tuku zahrnují zvětšování poprsí nebo zvětšování hýždí. V případě nedostatku tkáně v důsledku atrofie se s výhodou používá aplikace tuku do oblasti obličeje. Této problematice se budeme věnovat víc.
S rostoucím věkem dochází u mnoha z nás k nechtěnému fenoménu, a tou je atrofie tkání. U každého člověka se tento jev projevuje v různé míře a různě na každé části těla. Nejvíce viditelný je však vždy obličej. Zde najednou dochází ke vzniku různých jemných a hlubokých vrásek, kožních nadbytků a převisů. To vše je projev atrofie. Obálka (kůže) nemá nadále stejnou výplň (tuk a ostatní tkáně), jako měla předtím a tak se na ní objevují tyto nežádoucí změny.
Atrofii obecně podléhají s narůstajícím věkem tkáně všechny. Nejde tedy jen o tuk, ale je postiženo i vazivo, svaly a dokonce i kost (skeletální atrofie). To vše má pak za důsledek rozvoj postupných změn, které jsou tak typické pro stárnutí.
Metody současné plastické estetické chirurgie využívají mnoho technik, jak takové problémy řešit. Vedle použití skalpelu jsou to také techniky přenosu vlastního tuku. Jedná se o metodu, při níž se odebere vlastní tuková tkáň pacienta z oblastí, kde je v nadbytku (například na bocích, na břiše, případně na stehnech) a tato tuková tkáň se po speciálním zpracování přenese do oblastí, kde došlo k atrofii. Takový tuk je tělu vlastní a nepředstavuje žádné riziko případné reakce na cizí těleso, které hrozí při použití jiných umělých materiálů, například výplňových materiálů založených na kyselině hyaluronové, apod.
Vlastní tuk současně obsahuje i určitý podíl regenerativních buněk, které se mohou zapojit do regeneračních procesů v příjmovém místě a vylepšit například kvalitu kůže této oblasti.
Zákrok se provádí v lokální nebo celkové anestézii, zejména dle tolerance pacienta a rozsahu odběru. Někdy je nutné zákrok zopakovat, protože ne všechna přenesená tuková tkáň v příjmovém místě přežije. Objem je však většinou menší než při prvním přenosu. Tuto metodu je možné i kombinovat s ostatními zákroky na obličeji, které využívají skalpel, a tak celkový výsledek zákroku zvýraznit.
Principiálně je možné tuk použít jako náhrada ztraceného objemu při aplikaci do hloubky, k vyplnění vrásek při aplikace do kůže (technika SNIF) případně jako regenerační prostředek pro aplikaci pod kůži a do kůže.
Cena tohoto zákroku je odvislá zejména na časové náročnosti zákroku a množství přenesené tkáně a stanoví se při vlastní konzultaci.